Měla bych ti říct - co bylo na relaxacích. Na té - před čtrnácti dny - to bylo špatné- věděla jsem, že to bude cesta do počátků země - dinosauři. Chyba - přemýšlela jsem o tom- a namalovala vizi - Vznik člověka z dinosaurů - staré legendy z celého světa tvrdí, že před námi byli obři, kteří nás naučili mnohé a pak odešli, také- to ale nevím, kde jsem k tomu přišla, že se lidé dříve rodili z vajec. Znázornila jsem i myšlenku, že vnější podobnost vůbec neznamená příbuznost , ale vyskytuje se i u naprosto odlišných druhů - načrtla jsem ichtyosaura, delfína a žraloka - ještěr, savec, paryba - laik by řekl, že jsou to ryby a ve skutečnosti není rybou ani jeden z těchto druhů. Nad nimi byl člověk, dinosaurus a poslední lidoop. Vlevo byla matka-namalovala jsem ji-podle své představy těch obrů, kteří jsou dosud ukryti někde v Tibetu, jen její vlasy vypadaly jako pestré peří a přidala jsem dračí ocas - jedna z podob Matky - její proměna. Na klíně měla dvě vejce - třetí držela v pravé ruce u srdce a levou rukou ukazovala na člověka, dinosaura a lidoopa. Dívala se na mne. Zaujalo mne líčení počátku - a tak jsem stihla za Matkou načrtnout dvě hory - jedna byla sopka, slunce mezi nimi a vodu života co od nich stékala do moře dole-to bylo vlevo. Vpravo nahoře byla zářivě zlatá - v černé a přilétající velký - černý pták- snad ptakoještěr, ale spíš pták-možná drak- viděla jsem, že je vedle mne maluje ta psycholožka - tak proto mne napadlo, že tam patří. i jsem o tom mluvila, ale cítila jsem, že to není žádoucí- bylo to od věci- nepatřilo to tam- nechtěli to - a já jsem si tím celý ten zážitek možné představy pokazila. Chtěla jsem to odnýst a vyhodit, tak jsem to zmačkala a šoupla do kabelky. Paní Eva to pak přece jen chtěla vidět- kdoví proč- nakonec jsem to tam nechala i se zářivou hvězdou - nevím proč jsem si ji nechtěla vzít - dívala jsem se na ni, jako bych ji viděla poprvé - "to jsi namalovala ty" řekla paní Eva. Nechci to - vyhodila bych to. Když jsem se vrátila na ubytovnu- začalo mne strašlivě bolet v zádech - mluvila jsem - bylo to špatně.
A minule- ještě horší. Na začátku jsem se pokusila o komunikaci - pochválila jsem paní .. svetr-opravdu se mi líbil. Mluvili jsme o obrazech na zdech, řekla jsem, že je to šílený, ze začátku jsem se toho bála. To tam paní Eva nebyla, když přišla, řekla jim, že je maloval schizofrenik - to mi bylo od začátku jasné- jim, ale ne. Tu paní .. nejvíc děsil obrázek nade mnou-ani jsem ho předtím neviděla - je modrý s černými postavami- možná ji neděsí ten obrázek, ale to co je pod ním. Ona pak vyprávěla, že se teď nedávno zabil její známý, přesto, že byl veselý a vypadal jako plný síly - no to znám - na mně to taky nebylo moc vidět. Paní Eva řekla - snad by bylo lepší je nezachraňovat. Také jim řekla, že schizofrenici o tom ze začátku ví a než se úplně rozpadnou tak strašně trpí.
Byla meditace. Paní Eva mluvila o MANDALE - spojení s vesmírem - zatoužila jsem - vidět ji - jak vypadá - v mojí představě to byly tři oblouky - úplně špatně. K ničemu nejsem. Paní Eva měla stejné CD jako já , ale tady mi znělo úplně jinak- jako bych ho slyšela poprvé. Nedokázala jsem se odpoutat - jen jsem se vědomě pokusila o kontakt s nimi - jako Išim – obešla jsem je všechny a podala jim svoje ruce - věděla jsem, že to na nic není - bylo to násilné - zoufalý pokus o spojení a to k ničemu nevede. Každý z nich měl nějaké pocity - hlavně paní Eva - měla představu, že má ještě jedny ruce - byla z toho nějak vedle- řekla jsem, jestli to nebyly něčí podané ruce - odmítla to - bylo vidět-jak jí to vrtá hlavou. Zdá se, že jenom já nic - jen jsem si všimla, že moje ledové ruce jsou teplé - to se stává opravdu málokdy. Studené ruce mají schizofrenici. Nakonec mne paní Eva požádala o hypnózu - na úpravu váhy a jedno z relaxačních CD - slíbila jsem jí to, tak bych tam měla jít a dát jí to, neměla bych tam už chodit je to samé fiasko. Řekla jsem jí o tom konfliktu, že jsem odešla dřív z práce - to není dobré - není. Ani psát se mi o tom nechce- jen tak - pro úplnost.
Pustím si Bartošku - aby na mne někdo mluvil. No nepustila jsem si ho.
