Tio - pokusím se stvořit MANDALU - pro tebe i pro sebe - pro nás obě. Snad se to nepodaří, ale je to první pokus- jistě to chce čas - spoustu času. No moc to teda nešlo, ale uvidíme.
Byla jsem za paní Evou, nechtěla jsem tam jít a taky se mi tam nelíbilo. Ta mladá psycholožka mi řekla ahoj a já už jsem to měla na jazyku - dobrý den. Cítila jsem, jak je jí to nepříjemné, i se omluvila- mrzelo mne to, ale co s tím, těžko asi pochopí, že to nebyla moje namyšlenost a povýšenost, ale nesmělost a ponížení, které ve mně je. Mrzí mne to a připadám si trapně-působím nepříjemně. A ten pocit zavržení a potvrzení, že to všechno vůbec k ničemu není - "snad by je neměli zachraňovat"...
Když jsem byla před čtrnácti dny za paní Evou - mluvila jsem - příliš - paní psycholožka nepřišla a mne to bolelo. Mělo by mi to být přece jedno- a není. Nevím teď jak to bylo. Ostatní mluvili o svých vztahových problémech k jiným lidem- konkrétním. A paní Eva mne vyzvala - tak jako kdysi paní Doktorka, ať k tomu něco řeknu - a já jsem jim musela říct, že jsem se nesoustředila, že to cvičení ve mně vyvolalo vlastní problémy. Mluvila jsem o Marušce, jak mne vyhnala- i to, že se občas vidíme - a nedokázala jsem pochopit- proč bych jí měla ublížit a zavrhnout ji. Mluvila jsem o mém snu-jak jsem dala B čokoládu- moje smíření. A také mluvila jsem o mamce - jen trošku, ale poprvé. Že jsem splnila její přání spojením těch dvou rodin- k našemu neštěstí, ale tak daleko jsem nezašla. Řekla jsem, že od nich musím čekat odvetu- tím, že jsem napadla jednu z nich - napadla jsem je všechny. Od začátku si opakuji, že tam nejsem kvůli nim, ale kvůli těm nemocným. A paní Eva řekla, že nemocným dávám, to co jsem nedala svojí mamce. Nikomu nemůžu dát to co jsem dala jí - jen - ona se to nikdy nedozvěděla - nikdy už se nedozví, že pro mne byla tím co jsem v životě milovala nejvíc-nikdy.
A nakonec - řekla jsem jim, že když jsme - při meditaci chtěli odpověď - co nejvíc právě potřebujeme - odpověď byla, že potřebuju je - všechny. A pak jsem odpověděla - jim všem - Když mám ráda lidi - mám je ráda takové-jací jsou- není k ničemu dobré chtít změnit člověka. Paní Eva řekla, že jsem velký člověk - a objala mne, za odměnu - nechápe mne - nechci odměnu.
Už nemůžu- jsem příliš unavená. A pak - hned druhý den - ta Jarka - hrozný - zase jsem to věděla, ale bylo to opravdu hrozný- hrozný.
Tio moje - jsem rozrušená. Paní Eva řekla, že mi přinese nějakou knihu- mluvila o tom vlastně už minule- zapomněla jsem na to. "Až si ji přečteš - zjistíš, že jsi médium" " Já ?" "To určitě ne .."
Paní psycholožka přišla - nesměle - proč ? - tolik mne nepochopila - můj strach. Paní Eva jí řekla - "Tak vidíš..."
Jistě to nemyslí vážně, proč to dělá? Pepa se zeptal na to zvláštní dýchání - rychlé - vyvolávající představy ? Paní Eva k tomu dala dost podrobný výklad - návod - už jsem o tom slyšela od Evy. Co to znamená - děje se něco ? Mohla bych přece jen mít naději ? Nevím.
Už tam jsem viděla měsíc jak září v úplňku - myslela jsem, že až za pár dní. Řekla jsem, že mi svítí přímo do okna a pak- spěchala jsem za tebou a za ním.