V I D Ě N Í Č T Y Ř L Í S T K Ů
Ta kouzelná – tajemná znamení
– jsou tady pro nás – pro lidi
a s pokorou v duši – každý z nás
– čtyřlístky pro štěstí uvidí
Za celý svůj život jsem nikdy žádný nenašla - až asi tak měsíc před tím - už to budou brzy tři roky- jsem jich přímo před tím domem našla ve dvou-třech dnech asi šestnáct. První byl ten úplně nejmenší. Nikomu jsem o tom neřekla-nechala jsem si je-byly pro mne.
A od té doby - každý rok najdu deset-patnáct a nakonec stovky čtyřlístků, i pětilístky, šestilístky a jednou i sedmilístek - ten jsem ale dala Marušce-chtěla ho. Snad jsem si ho měla nechat- byl pro mne- magická sedmička. Teď si z nich nechávám jen málo-většinou pětilístky-ty nosí neštěstí-nemůžu je darovat.A o hodně později – tolik jsem si to přála – najít sedmilístek pro paní Primářku – a uviděla jsem ho na poslední chvíli – na tom místě u nemocnice, které za chvilku zničily stavební stroje.
Jednou - to bylo loni v listopadu 2003 asi dvacátého osmého, nebo dvacátého devátého- jsem přišla na to
JAK JE VIDÍM .
-Když hledám- nikdy nenajdu. Musím si to přát, nebo chtít znamení - a pak je vidím.
Šla jsem do města a na Rondelu jsem ho uviděla - vyskočil z hustého porostu-přímo před moje oči- byl velký, zespodu prozářený- viděla jsem každou žilku v jeho čtyřech lístcích, celý zářil. Bylo to tak zvláštní, že jsem ušla ještě dva-tři metry-celá toho plná-pak jsem se zastavila- dívala jsem se zpátky- a pak jsem se pro něho vrátila a vzala si ho-byl krásný a byl pro mne.
Od té doby už se to nestalo-jen je náhle vidím.
Mluvila jsem o tom s Maruškou a pak jsem se bála, že už nikdy žádný neuvidím - byl to poslední v tom roce. Ale letos jsem s tím Matku tak zlobila, že mi vyhověla a už jsem jich našla opravdu hodně, jen jsou některé dost okousané.
Co to je ? -Nevím- jen si to přeju celým svým srdcem- štěstí pro jiného - a také znamení od Matky - pro mne.
Čtyřlístek – nesměle ti podávám
Náruč plnou štěstí pro tebe mám
