Už tolik let, a snad nikdy, ke mně nebyl nikdo tak hodný jako paní Eva Š. - přitáhla si mne k sobě a přitiskla - a já - zatoužila jsem po tom-co je tak milé, ale nedokázala jsem prolomit svoji obranu - jen trošku -malinko.
Jsou to už dva týdny- uviděla jsem dole na nástěnce oznámení o terapii proti úzkosti. A její jméno. Zatoužila jsem po ní - a tím i po nich všech - jsou pro mne jedinou bytostí. Šla jsem tam - kvůli ní. Ani mne nenapadlo zjistit si co znamená zkratka RIDZ. Myslela jsem si, že má najatý prostor v nějakém podniku, nebo tak. Nemohla jsem to najít, a když přece- byl to šok - Regionální institut duševního zdraví- krizové centrum-a další. Odešla jsem od těch dveří- vrátila se - a až potřetí jsem zazvonila a vstoupila dovnitř. Chvíli váhala, ale pak mne poznala - můj úsměv. Tolik let jsme se neviděly- pamatovala si mne - zvláštní.
Byla jsem plná radosti z toho setkání a bylo mi tak dobře, jak už dlouho ne. Moje radost-i ta velká příliš dlouho nevydrží-zůstane mi jen jako pohlazení -mírná-nenápadná-tichá.
Podruhé- nebylo mi dobře- můj strach. Nedokážu vyvolat napětí-tak jak to má ve cvičení být. Místo, abych svaly napínala při nádechu- snažím se je napnout- a přestanu dýchat, až když se mi to alespoň trochu podaří - nadechnu se. Řekla - Vy nemáte ráda sílu. Ptala se mne, jestli jsem měla neurologické vyšetření -asi vidí ten náznak epilepsie- to je ale z léků. Vysvětlila jsem jí, že k tomu není důvod - přepadá mne úzkost, když přijde nemůžu s tím nic dělat - strašně to bolí. Mám ledové ruce - jako ze skla.
Přišla ke mně- vzala moje ruce do svých- a řekla "když Vás v práci rozčílí-vykřičte to ven - křičte- třeba i do záchodu" .Dítě ze mne se na ni dívalo- osamělé- nechápající-smutné-bezmocné. Moje ruce se přehřály -až příliš- všimla si toho-až se mi zpotily- to je nepříjemné- nestává se to.
Než jsme začali-viděla jsem dvakrát po venkovní chodbě projít-někoho- byla to žena- světlé vlasy měla stažené dozadu-jako pani Doktorka - byl tam někdo, nebo ne. Přišla taky dívka- podívaly jsme se na sebe-co ta tady dělá ?- připomněla mi něčím tu Evinu známou -terapeutku-jednou, už je to dávno jsem ji na chvilku viděla. Musela být mnohem starší. Při terapii náhle vyskočila a vyběhla ven - za chvíli se vrátila - jako by nic. Eva se jí na nic neptala - řekla, že si to probere se svým terapeutem - řekla nám, že je to sestra.
A nakonec - odcházeli jsme a já jsem paní Evě přiznala , že jsem přišla za ní - chtěla jsem ji vidět - a tenkrát mne k sobě přitiskla. Řekla , že jsem byla jejich dobrý duch - to mne překvapuje-to mne opravdu ani nenapadlo-spíš zloduch.
Zvláštní je, že když jsem přišla poprvé- ptala se mne-jak je na klinice- a ať je tam pozdravuju, že o nich nic neví - ale já taky ne - Evu už jsem neviděla dva roky... A podruhé -přede všemi hned na začátku - řekla, že byla na klinice. Mluvili o mně a řekla, že tam byla i žárlivost -za Tebou přišla a za námi ne- nerozumím tomu -vůbec.
Je mi smutno - z toho všeho. Eva Š mne pozvala, ať přijdu v neděli večer - nehodím se tam mezi ně - zabírám jejich prostor a mohla bych jim ublížit - to bych opravdu nechtěla, snad už bych tam neměla chodit.
A nevím- jestli mám o tomhle říct paní Primářce - jaký bude její pohled na to ? Proč si myslím, že se jí to nebude líbit ?
TIO - co se děje. Moje zvonítka zvoní a pohybují se v pravidelném kruhu - jemně cinkají - a venku je bezvětří. Tohle nedělají ani, když je venku silný vítr. Právě jsem kouřila- a přemýšlela o tom pátku a o tom, že jistě se nic nestane-při té terapii- a vůbec- myslela jsem na to. Všimla jsem si jich, když už jsem skoro dokouřila- nevěřícně jsem se na ně dívala-třpití se- ještě trochu se pohybují, ale už necinkají. Děsí mne to - venku se nepohne ani lísteček. Od rána je mi zle- dělají to ty nové léky ? To by snad bylo dost brzo. Požádám je, aby znovu zacinkaly. Jistě to musel být vítr- srdce mi buší jako zběsilé. Je mi divně. Půjdu za paní Evou Š - pozvala mne na dnes. Půjdu tam i když mi není dobře, alespoň jí vysvětlím, že opravdu dobře rozeznala ty epileptické projevy- to je ale z toho Neurolu a odezní to- už ho ale neberu čtyři měsíce-tak je mi to divný. Je hrozná zima-mlha se dnes vůbec nezvedla. Musel to být jen vítr.
